Výzkumný program 8 LERCO: První poznatky o telomerách a biologickém stárnutí

V rámci výzkumného programu 8 – Environmentální epidemiologie jako nástroj pro zlepšení kvality života v průmyslovém prostředí se zaměřujeme mimo jiné na molekulární ukazatele, které mohou pomoci lépe porozumět tomu, jak se na zdraví člověka podepisuje věk, životní prostředí, zánětlivé procesy nebo životní styl. Jedním z těchto ukazatelů je délka telomer, jejíž první výsledky jsme již publikovali v odborném časopise International Journal of Hygiene and Environmental Health.

Telomery jsou ochranné úseky na koncích chromozomů, které pomáhají chránit naši genetickou informaci. V průběhu života se zpravidla postupně zkracují, a proto je jejich délka často využívána jako jeden z ukazatelů biologického stárnutí organismu. Jejich délku však kromě věku mohou ovlivňovat také další faktory, například zánět, oxidační stres, životní styl nebo působení okolního prostředí.

Do studie bylo zahrnuto 356 osob ve věku 35–65 let. Z odebraných krevních vzorků jsme nejprve izolovali DNA a následně pomocí metody qPCR stanovili relativní délku telomer, kterou jsme poté hodnotili ve vztahu k věku, celoživotní expozici znečištění ovzduší, vybraným zánětlivým ukazatelům, socioekonomickým charakteristikám a faktorům životního stylu.

Co ukázaly naše první výsledky?

Výsledky potvrdily očekávanou souvislost s věkem, kdy s rostoucím věkem byly telomery kratší. Delší telomery byly zároveň častěji pozorovány u osob s vysokoškolským vzděláním, a naopak u sledovaných faktorů životního stylu jsme významnou souvislost s délkou telomer neprokázali.

Zajímavé výsledky přineslo také hodnocení zánětlivých markerů. Vyšší koncentrace interleukinu 8 (IL-8), který patří mezi ukazatele zánětlivé aktivity organismu, byla spojena s nižší pravděpodobností výskytu velmi dlouhých telomer. Tento výsledek podporuje předpoklad, že chronický zánět a zvýšený buněčný stres mohou přispívat ke zkracování telomer a urychlovat buněčné stárnutí.

Významnou součástí studie bylo hodnocení individuální celoživotní expozice znečištěnému ovzduší. Zaměřili jsme se na prachové částice PM₁₀ a PM₂,₅, oxid dusičitý, benzo[a]pyren a benzen. Překvapivě byla vyšší expozice všem sledovaným znečišťujícím látkám spojena s vyšší pravděpodobností výskytu velmi dlouhých telomer. Tento výsledek neznamená, že by znečištěné ovzduší působilo na organismus příznivě, ale spíše ukazuje, že vztah mezi dlouhodobou environmentální zátěží a délkou telomer je složitý a může souviset také s adaptačními či kompenzačními reakcemi organismu.

Důležité je zmínit, že se jedná o první výsledky našeho dlouhodobého sledování. Další analýzy a opakované vyšetření účastníků nám umožní sledovat změny délky telomer v čase a lépe objasnit, jakou roli v procesu biologického stárnutí hraje dlouhodobé působení životního prostředí, zánětlivé procesy a další faktory.

Zveřejněno / aktualizováno: 06. 10. 2026